Historie Litobratřic
Knížečka o domově
Litobratřice
okres
Mikulov, jižní Morava
Knížečka
o domově
sepsal:
Dr. Johann Zabel
česky
zpracoval: Ing. Lubomír Mazel, CSc.
VÍDEŇ 1955
ve vlastním vydání autora, Vídeň XXI,
Kinzerplatz 24/45
OBSAH:
Popis a hospodářská situace obce
Historický pohled
Důležité události z hlediska dějin obce
Farní kostel
Věž
Vnitřek kostela
Faráři v Litobratřicích
Hřbitov
Kříže a sochy
Škola
Litobratřičtí starostové
Padlí v 1. světové válce
Padlí ve 2. světové válce
Počet popisných čísel domů
Hraniční pochůzka
Místní názvy v Litobratřicích (názvy „honů“)
Organizace a spolky
Hospodářský přehled
Použité historické prameny
Popis a hospodářská situace obce
V severozápadním cípu okresu Mikulov v slunné jihomoravské krajině leží uprostřed úrodné nížiny naše obec Litobratřice. Zaujímá katastrální pozemek 2.225,49 ha a měla 1.318 obyvatel, vesměs německé národnosti a římsko-katolického vyznání. Obyvatelé se kromě několik řemeslníků převážně živili zemědělství, přitom se zabývali chovem dobytka, pěstovali zeleninu a révu vinnou.
Obec leží 18 km severozápadně od Mikulova na spojnici Mikulov – Znojmo. Obec je komunikací spojena na severu s Jiřicemi, jihovýchodně s Drnholcem, na jih s Hrušovanami nad Jevišovkou, západně s Břežany. Silnice vedou do Troskotovic, Jevišovky, Pravic, Mackovic a Dolenic. Stanice dráhy, která je vzdálena 3 km, spojuje obec s Brnem, Znojmem, Mikulovem, Břeclaví a Vídní. Autobusové spoje dávaly možnost rychlého dosažení všech míst na spojovací silnici mezi Mikulovem a Znojmem.
Nejvyšší bod Litobratřic je „Liščí kopec“, 234 m n.m., 2 km jihovýchodně od obce. Odtud se otevírá pohled do dálky na sever, jihovýchodně k Pálavským kopcům, k Mikulovským kopcům se sv. Horou, k Mikulovu s Dietrichsteinským zámkem. Z rakouské strany je vidět Sokolí vrch (Falkenstein) a Staatzerberg se zříceninou hradu.
Obec Litobratřice zčásti leží v dolině, lemované množstvím robinií, obecně zvanými akáty, které obec halí v období květu do moře červeno-bílých květů. Jakoby z lesa ční daleko viditelná kostelní věž, typické znamení obce.
Litobratřice jsou staré svým osídlením. První stopy vedou do XII. století a osídlení mohlo být ovlivněno směrem toku místního potoku. Potok je pojmenován podle obce, kterou protéká. Pramení na severozápadním okraji obce. Napájí obecní rybník, teče jihovýchodním směrem obcí a jejím katastrálním územím a u Drnholce ústí do Dyje.
Silnice probíhající od severu na jihozápad dělí Litobratřice na dvě poloviny. Na levné straně stojí škola postavená v r. 1885. Před školou byl v r. 1921 postaven památník obětem I světové války. Na 226 m /n.v./ vysoko položeném kostelním náměstí stojí chrám /farní kostel/ zasvěcený sv. Jiřímu s věží vysokou 37 m. Naproti kostelu je fara, stará přízemní stavba s vysokými klenutými místnostmi a mohutnou střechou. Na téže pravé straně silnice je obecní hostinec, obecní kancelář, pošta a západně zbrojnice dobrovolných hasičů. Současně navazuje náměstí, osázené v roce 1939 mladými kaštan.y Tam se konaly obě pouti, na sv.Jiří a podzimní pouť /svátek svěcení kostela/ a ostatní Slavnosti a oslavy všech místních spolků. Do budoucna se uvažovalo využívat náměstí jako tržiště.
Ulice neměly oficiální pojmenování. Avšak v lidovém podání byly přece jen názvy: Velká dědina, Malá dědina, Ulička, Hetscherlův kopec, Mariahilf, Hrázní /Obranná/, Rybniční, Pohřební, Mléčná a Volský kopec. Služby občanům poskytovali: 2 pekaři, 2 řezníci, 3 hospodští, 2 trafiky, 5 obchodů se smíšeným zbožím, 3 kováři, 1 zámečník, 2 stolaři, 2 malíři pokojů, 4 krejčí, 3 ševci, 1 sedlář, 10 zedníků a 3 tesaři.
Obyvatelé se shromažďovali v různých spolcích. V pěveckém, tělovýchovném a ve spolku pro mládež. Také spílek katolíků nacházel plnou podporu obyvatel. Kromě toho v obci existovaly spolky mající spojitost s povoláním a se zemědělstvím /mléčná společnost, pojištění hovězího zvířectva, vodní společnost a vzájemná pomoc u dobrovolných hasičů/.
Díky bohaté a úrodné půdě a díly píli obyvatel bylo zemědělství vysoce prosperující. Pěstovali: pšenici, žito, oves, ječmen, z luskovin: čočku, hrách, fazole, proso, z jetelů: lucerku, červený jetel, esparsettu, z okopanin: kukuřici, brambory, krmnou a cukrovou řepu. Pěstování cukrové řepy zvláště ovlivňovala blízkosti hrušovanského cukrovaru. V letech před r. 1918 a po 1938 se hodně pěstovaly ranné brambory, zelenina, okurky a rajčata.
Zčásti se ještě úhorovalo.
Pozornost byla věnována chovu skotu. Obec chovala ve vlastní správě 4-5 plemenných čistokrevných býků. Mléko se dodávalo do výkupu „Mléčné společnosti“ a ta pak zařizovala další včetně transportu.
Důležitou součástí hospodaření byl chov bravu, hlavně selat. Selata z naší obce byla známá široko daleko. Skoro v každém hospodářství byly 2-3 plemenné prasnice, často i více. Každou středu byla selata odvážena na trh do Drnholce, nebo handlíř je vykupoval přímo u hospodáře. Každý rok bývaly v hospodářství 3-4 domácí zabíjačky a kromě toho značný počet prasat byl prodáván řezníkům.
Radostí a pýchou hospodářů byli jejich hezcí koně. V okolí byly plemenné stanice: v Drnholci a v Jiřicích pro lehké anglické polokrevníky a pro oldenburské plemeno, v Micmanicích a v Šaldorfu pro těžké belgické koně.
Pozornost byla věnována také chovu drůbeže.
Ve vinařství se nejvíce uplatňovaly následující druhy: červenobílý a zelený Veltlín, Sylván, Neuburg, ryzlink, vlašský ryzlink. Přes zákaz byly pěstovány také některé francouzské druhy.
Ovocnářství velmi utrpělo těžkou bouří 18.7.1910, kdy bouře charakteru orkánu vyvrátila ořešáky a jabloně. Zbytek zničila zima 1928/1929, kdy teploty klesaly až pod –33 stupňů Celsia. Přesto jednotlivě se urodily třešně, višně, které především posloužily za potravu špačkům, ale ke sklizni nikoliv. Hrušek se však urodilo dost a nové stromy byly zasazeny, především meruňky a broskve. Také švestky a dorancie společně s morušemi.
Stav zvěře byl veliký. Průměrně ročně byla zastřeleno 1.200 zajíců, 1.900 koroptví, 300 bažantů, 20 kusů srního. Také jezevec se vyskytoval. Na „Dlouhých osminách lánů“ a na „Dlouhých přídavcích“ se vyskytoval i drop, jihomoravský pštros.
Na místním rybníku vydával lov kaprů, kteří byli prodáváni obyvatelům kolem svátku Všech svatých. Výlov se konával pravidelně 31. října.
V roce 1935 bylo v obci 13 včelařů, kteří obhospodařovali 292 včelstev. Kolem obce byl obecní les, který ji zásoboval palivovým dřívím. Počty stromů byly doplňovány vysazováním ze školek, které byly na pastvinách v Dolních Pavlovicích. Plochy osázené akáty byly v rozmezí 6-8 let káceny a obnovovány, olšové porosty pak v intervalech 8-10 let. Zásoby sazenic vrb byly rozmnožovány v Dolních Pavlovicích.
Dvě malé plochy zlatých a stříbrných vrb sloužily k zásobování výrobců košů.
Obecní louky v Dolních Pavlovicích a na „Prahu“ byly každoročně prodávány ke dvojí sklizni.
Historický pohled
Vznik obce Litobratřice není blíže znám. V roce 1278 se v úřední listině píše o obci Lupratitz. Již tehdy existoval kostel s farou. Podle této skutečnosti šlo už v roce 1278 o větší obec. Od roku 1395 do roku 1450 náležel kostel a obec opatství benediktinů Vilémov /u Čáslavi v Čechách/, které bylo založeno v roce 1120 a zaniklo v roce 1541.V roce 1450 odňal Jindřich z Lípy, majitel panství Moravsko-Krumlovského, opatství všechna práva v Litobratřicích. Od té doby obec a fara náležely k panství Moravsko-Krumlovskému. Knížata Lichtensteinové, pozdější majitelé tohoto panství, opětně zasahovala do osudů naší obce. Teprve po 1. světové válce v roce 1922 byl zrušen patronát posledního majitele panství Moravsko-Krumlovského, hraběte Kinského, synovce knížete Lichtensteina. V 16. století byla Morava z větší části luterského vyznání. Tak také v Litobratřicích byl poslední katolický farář kolem roku 1530. Potom zde působili po sobě dva protestantští pastoři. Tehdy se Litobratřice prohlásili za samostatnou farnost. Po vítězství císaře Ferdinanda II. v bitvě na Bílé Hoře /1620/ bylo protestantství z císařských zemí vypuzeno a opět bylo podporováno katolictví.
V této době byli v Litobratřicích 2 jezuité velmi známí ze svých misií, na nichž se snažili přivést lid zpět ke katolické víře. Naše obec byla tehdy /1626 – 1674/ přidružena k Hostěradicím. Teprve v roce 1674 majitel panství kníže Hartmann z Lichtenšteinů dal obnovit zchátralou faru a obnovil v ní činnost. Od té doby mají Litobratřice opět samostatnou faru. Do roku 1781 byla přidružena do Litobratřic obec Mackovice. Z důvodu daleké docházky byly Mackovice za doby panování císaře Josefa II. v roce 1781 přidruženy k Břežanům. Matriky z Mackovic do roku 1781 jsou ještě dnes v litobratřických farních knihách.
Důležité události z hlediska dějin obce
Válečné období
Ve 30 leté válce Švédové snad zničili místo Pavlovice, vzdálené
3 km jižně od Litobratřic. Podle úřední listiny z roku 1735 náležel
k Pavlovicím statek s. 2.042 měřicemi /= 19 ¼ lánů/,
kteréžto polnosti připadly k Litobratřicím. Tyto polnosti ještě
dnes se nazývají „Pavlovice – pustá obec“.
V letech 1809 a 1813 byly Litobratřice obsazeny francouzskými vojsky. 15. července 1866 obsadili Litobratřice Prusové Procházeli obcí až do 30. července, kdy Litobratřice opustil /projel/ princ Albrecht Pruský. 2. srpna 1866 následovalo opětná zabrání obce Prusy. Na farním úřadě se ubytoval Otto, šlechtic von Bredow.
Epidemie
V prosinci 1714 a v březnu 1715 padlo 16 osob za oběť
moru. 1855 řádila od srpna do poloviny září cholera, které
podlehlo 19 osob. 1866 v období od 2.8. do 30.9. zemřelo na
choleru 51 osob, z toho 13 pruských vojáků.
Velké požáry
18. července 1842 vyhořela celá severní polovina obce nad
potokem. 106 obytných budov, 27 stodol, škola, farní úřad a také
jižní část kostela se stala kořistí plamenů. 10.8.1860 padlo za
oběť plamenům při velkém požáru 28 obytných a hospodářských
budov, 4 stodoly a 3 vinné sklepy.
Farní kostel
V Litobratřicích byl kostel již v roce 1278. Jako farní kostel existoval od roku 1626 jako filiální kostel hostěradický.
Kostel stojí na místě starého hřbitova. Poněvadž později již nebyl v dobrém stavu – a jak říká farní kronika – „byl nepamětného stáří“ – byl v roce 1789 nově vystaven. Byla zbořena jižní část chrámu, avšak stará masivní věž a severní strana zůstala ze dvou třetin délky zachována. svěcení nového kostela bylo v roce 1791. Celá stavba stála 2.223 zlatých. Avšak při velkém požáru 18. červenci 1842 stala se i jižní část chrámu kořistí plamenů, právě tak jako farní úřad. Patron chrámu dal však všechny škody na svůj účet opravit.
Zděné schodiště na kůr uvnitř kostela bylo v roce 1849 zlikvidováno, poněvadž kostel se vlivem přírůstku obyvatel stal příliš malý. Aby se získalo něco místa, bylo schodiště vedoucí na kůr postaveno zvenčí. V roce 1853 dal patron obnovit všech 8 oken, která byla opatřena železnými mřížemi. Předsíň u bočního vstupu byla vybudována v roce 1891, aby chránila proti sněhu a dešti, který vnikal jednoduchými dveřmi do kostela.
Věž
Věž pochází ve svých zděných základech ze starých dob. Dříve měla obezděný vrchol a kolem zvukových otvorů /oken/ zděný ochoz. Ten byl odstraněn v roce 1881, vrchol věže byl zvýšen a pokryt měděným plechem. Koncem 1. světové války /1918/ byl měděný plech nahrazen zinkovým plechem. Nyní je věž 37 m vysoká. Před 1. světovou válkou v ní bylo 5 zvonů:
Marie, 650 kg, z roku 1803,
Jiří, 320 kg, z roku 1808,
„Zvoneček“, 130 kg, z roku 1737,
zvon z roku 1766,
malý zvon z roku 1741.
V obou světových válkách byly zvony odvezeny.
Dnes jsou ve věži jen 2 větší zvony z litiny, které byly pořízeny jako náhrada po 1. světové válce.
Věžní hodiny pocházejí z roku 1897.
Vnitřek kostela
Vnitřní prostor kostela je velmi pěkný a přehledný. V letech 1864, 1877 a 1912 byla klenba i boční zdi renovovány.
V roce 1856 obec věnovala kostelu vysoký oltář.
V roce 1912 vídeňský malíř namaloval obraz pro tento oltář. Je na něm vymalován patron kostela, sv. Jiří. Boční oltář – v průběhu času vícekrát přestavovaný – byl vždy oltářem sv. Panny Marie. Mariánská socha s Jezulátkem /Královna nebeská/ pochází z Údolí Grödner v jižních Tyrolích. Velmi stará je kamenná křtitelnice. Kazatelna vyřezávaná ze dřeva je mladšího data. Dobrodinci věnovali kostelu v roce 1926 nová okna s pěknými malbami na skle /Srdce Ježíšovo, Srdce Marie Panny, Mariina oběť, Navštívení Panny Marie, Bičování Páně, Sv. Cyril a Metoděj/. V témže roce byl v chrámu zaveden elektrický proud. Varhany z roku 1883 byly později přestaveny – zvětšeny a v roce 1923 byly znovu zabudovány píšťaly, které byly zčásti v období 1. světové války odvezeny.
V chrámu je rovněž stará, v dřevě vyřezávaná socha bolestné Matky Boží z Maria Dreieichen a z novější doby socha Neposkvrněného počet /Lourdes/. Svatý hrob a jesličky byly pořízeny v průběhu II. světové války. Schodiště před chrámem bylo v roce 1940 při přestavbě silnice úplně změněno. Na schodišti stojí dvě umělecky cenné sochy sv. Josefa a sv. Antonína paduánského z roku 1730. Vedle vchodu do kostela je posvěcený misionářský kříž z roku 1910. Vlevo, na věžní straně chrámu, stojí na kamenném podstavci /sloupu/ socha Neposkvrněného početí, která do roku 1921 stávala před školou /potom na tomto místě byl vybudován pomník padlým/.
Faráři v Litobratřicích
Michael Putsch
1674-1676
Maxmilian Raab
1676-1694
Laurenz Springer
1694-1706
Gregor Puletz
1706-1717
Maximilian Humpel
1717-1719
Martin Prosky
1719-1724
Maximilian Schiller
1724-1733
Georg Anton Dupal
1733-1740
Daniel Weisser
1740-1753
Johann Schillinger
1753-1757
Andreas Čech
1757-1766
Anton Anschringer
1766-1795
Ernest Ček
1795-1823
Ignaz Hummel
1823-1858
Andreas Boigner
1858-1881
Karl Weber
1881-1888
Johann Hofer
1888-1931
Franz Slaby
1931-1938
Dr. Johann Zabel
1938-1946
Hřbitov
Starý hřbitov se rozkládal do roku 1790 kolem kostela. Ještě dnes je pod oknem ze sakristie zvenku vchod do hrobky 3 m široké, 5 m dlouhé s pozůstatky zemřelých ze starého hřbitova. Obec přeložila v roce 1790 na místo vně obce, v roce 1818 byla postavena hřbitovní zeď a postaven velký kamenný hřbitovní kříž. V roce 1903 bylo boží pole rozšířeno.
Kříže a sochy
Kromě uvedených památek v kostele nacházejí se v katastru obce ještě následující sochy a kříže:
- socha Sv. Boží trojice, 1870 u hřbitova zbudována Peterem Tröpschem.
- nejstarší církevní památka je zděná Boží muka na Drnholecké ulici.
- nedaleko kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého s letopočtem 1743, na Břežanské ulici je socha Sv. rodiny. 1780 od Daniela a Barbory Fischerových.
Kříže jsou: na Jevišovské cestě, 1802, zbudovaný Matthiasem Schmidem, na Mackovické cestě, 1850, zbudovaný obcí, na Drnholecké silnici, 1909, zbudovala Anna Maria Ivenz. Dva sloupy s obrazem Matky Boží: na břežanské cestě 1935, postavený Marií Geierovou /na místě starého sloupu Matky Boží pomocné/. Mimo obec byl na hrušovanské cestě kříž, který dal postavit Georg Schmid. Na drnholecké cestě stával „Červený kříž“, starý dřevěný kříž, který předtím jako misijní kříž stával u kostela. Druhý dřevěný kříž byl u Voglerovy cihelny, byl vybudován Vinzenzen Voglerem.
Škola
Škola v Litobratřicích byla založena Dobrpánem z Moravského Krumlova, knížetem Hartmannem z Lichtensteinů v ro. 1674. V témže roce byla opět postavena fara. Škola byla původně jednotřídní a v domě čp. 134 /Oppolzer/. Dobropán Karel, kníže z Lichtensteinů, postavil v roce 1818 novou školní budovu. Při velkém požáru 18. července 1842 škola vyhořela, opět byla znovu postavena a v roce 1869 rozšířena o přístavbu. Teď byly ve škole 2 třídy. Tato školní budova byla v nynějším obecním hostinci, budova však později neodpovídala požadavkům a byla malá pro zvyšující se počet žáků. Proto byla v letech 1884-1885 postavena nová školní budova. Stále 24.000 Zlatých. škola měla 4 třídy, 1 sborovnu, 1 konferenční pokoj a byl pro nadučitele a pro učitele.
K jednoposchoďové působivé budově náležela školní zahrada a prostorné hřiště.
Nejzasloužilejšími nadučiteli byli Josef Seifert, Josef Pohl a Franz Fiala.
Litobratřičtí starostové
Franz Fischer
č.p. 125
Gallus Vogler
č.p. 68
Georg Spandl
č.p. 121
Johann Winkler
č.p. 2
Leonhard Schmid
č.p. 172
Johann Waas
č.p. 43
vinzenz Vogler
č.p. 104
Ignaz Brunner
č.p. 59
Vinzenz Vogler
č.p. 104
Leopold Brunner
č.p. 64
Benedikt Eschler
č.p. 248
Sigmund Schmid
č.p. 208
Engelbert Bauer
č.p. 98
Vinzenz Eschler
č.p. 104
Leopoíld Brunner
č.p. 101
Richard Seethaler
č.p. 174
Padlí v 1. světové válce
Z Litobratřic padlo v 1. sv. válce 48 mužů.
Padlí ve 2. světové válce
Z Litobratřic padlo ve 2. sv. válce 94 mužů.
Počet popisných čísel domů
1318 obyvatel Litobratřic bydlelo v roce 1945 v 391 domech.
Hraniční pochůzka
Podle starého podání se každý rok na den sv. Marka 25. dubna konala „hraniční pochůzka“, lidově „Gránice“ zvaná. Nejdříve se konala bohoslužba: prosebná mše svatá a prosebné procesí se zastavením u sochy sv. rodiny na břežanské silnici, i kříže na mackovické silnici, u Sv. Boží trojice na jiřické silnici a ua sochy Neposkvrněného počet Panny Marie u kostela. Obecní zastupitelstva se shromáždilo v obecní kanceláři. Starosta poukázal na důležitost toho dne a potom byli pověřeni mladí členové obecního zastupitelstva, aby se ujali ve 4 skupinách hraniční pochůzky. Výchozími body byla troskotovická silnice vpravo i vlevo a hrušovanská silnice zprava i zleva. Budeme následovat muže z výchozího bodu troskotovická silnice zleva. Na kostelním / církevním lánu troskotovických a jiřických hranic podél lánu Matthiase Hanse se stočíme doleva. Na dolenických hranicích se jde přes ohradu k mackovické cestě. Odtud začíná sousední břežanské území. Jde se přes sedmičtvrtní pole k břežanské silnici k mostku. Zde u rybníka a podél lánu háje přijdeme k pravickým hranicím. Na vnější pole mají hranici Hrušovany a česká kolonie. Podél pole Jana Wantschara v Horních Pavlovicích /část Litobratřic/ se jde doprava k Supímu vrcholku, doleva podél k hrušovanské silnici. Ta se přejde a jde se dále mimo háj na hranice katastru obcí Litobratřice, Hrušovany a Jevišovka. Zde jsou velké hraniční kameny s označením F.H. v. L. 1684. Pocházejí z doby úpravy hranic mezi knížetem Hartmannem z Lichtenšteinů a hrabětem Václavem ze Šternbergu, týkající se hanic mezi Litobratřicemi, „ubohou“ obcí Pavlovice, Drnholcem a Jevišovkou.
Hájkem, dolním Chorvatským kopcem a Krátkou pastvou /loukou/ se přijde k Trenkovu rybníku. Ten zasahuje v trojúhelníkovém tvaru do litobratřického katastru. Zde je hranice s Drnholcem. U Nového skoku se jde mírně nahoru na Staré pohanské pole /vřesoviště/ a podél Hajd na drnholeckou silnici. Ta se přejde a ještě podél Hajd se přijde k „Dlouhým přídavkům: k hraničnímu trojúhelníku Litobratřice, Drnholec, Troskotovice. Až sem jsou hraniční kameny se znamením F.H.v.L. 1684. Vedle troskotovického území, podél „Dlouhých přídavků“ Jana Schmida se přijde ke „Krátkým přídavkům“. U pole Řehoře Winklera přejdeme na „Krátké přídavky“, na „Dlouhá čtvrtpole“ a na „Črtvrpole“, lidově nazvané „Broaten“ a odtud na výchozí bod troskotovické silnice.
Tak jsme obešli celý katastr obce, který zaujímá plochu 2.225,49 ha.
Ve zvláštním pokoji obecního hostince čeká starosta s obecním radou. Je připravena tabule a ve sklenicích je nalito víno. Utiší se hald, žízeň se uhasí a vypravuje se, co při obchůzce bylo zpozorováno
Po jídle se jdou obhlédnout stavební místa a vyměří se, projedná se stavební příprava a vyslechnou se všechny připomínky. Potom se jde do obecní kanceláře k zasedání, k sestavení zprávy o hraniční pochůzce, o předání stavebních míst, o povolení stavby. Přitom se mnohé klíny narovnají a mnohé „hrby“ znova vzniknou. Tím končí oficiální část dne.
Pak následovalo v obecním hostinci příjemné pokračování. Jedni politizovali, druzí hráli karty. Přitom víno teklo vesele dál a když ručičky hodin ukazovaly půlnoc, ještě se hodně zpívalo.
Místní názvy v Litobratřicích (názvy "honů")
Od silnice do Jiřic vpravo a vlevo – Jiřická pole
Od hřbitova k troskotovické cestě – Kostelní pole
Od troskotovické cesty a od drnholecké silnice vlevo – Čtvrtlány, Dlouhé čtvrtlány, Dlouhé osmičtvrtní lány, Krátké přídavky, Dlouhé přídavky, Háje.
Od drnholecké silnice vpravo po obecní rybník – Čtvrtlány, Domovní zahrady, Starý vinohrad, Krátké osmičtvrtní lány, Liščí stráně, Dlouhé háje, Háje, Staré háje, Nový skok.
Obecní rybník vpravo k cestě do Jevišovky – V širokých, Rybniční pole /U rybníka/, Střední pole u rybníka, Krátká pastva.
Od cesty do Jevišovky vpravo k hrušovanské silnici: Krátké střední pole, U rybníka, Divoká svině, Písečný kopec, Horní chorvatský vrch, Dolní chorvatský vrch, Prahy, Lužní pole, Dolní Pavlovice, Venkovní pole.
Od silnice do Hrušovan vpravo po silnici do Břežan: Krátké střední pole, Sedmičtvrtní pole, Krátké střední pole, Venkovní pole, Horní Pavlovice, Hajní lán, Dlouhý střední lán, Rybník.
Od silnice do Břežan vpravo k cestě do Mackovic – Sedmičtvrtní lán, Krátké hráze.
Silnice do Mackovic, prak vpravo k silnici do Dolenic – Hráze, Jiřický lán.
Domy v obci – Bažina.
Organizace a spolky
Dobrovolní hasiči
Založeno v roce 1886. V roce 1936 byla postavena hasičská
zbrojnice a věž k sušení hadic. V roce 1941 byla zakoupena
motorová stříkačka, kterou koncem války odvezli Rusové. Sbor míval
40-45 aktivních členů. Posledním velitelem byl Rudolf Spandl.
Spořitelna a úvěrový ústav
Byla pro Litobratřice a okolí (raiffeisenka). Založena v roce
1892. Od roku 1931 ve vlastním domě č.p. 316. Koncem roku 1944 měla
asi 400 členů z Litobratřic a Mackovic a hospodařila s jměním
kolem 2 milionů Marek. Poslední předseda: Rudolf Eschler. Pokladní:
Vinzenz Spandl, č.p. 280.
Mlékárna
Založena v roce 1925. Od roku 1926 ve vlastním domě /č.p. 349/
s chladírnou, lednicí a správními prostorami. Denně přebírala
1.000 až 1.200 litrů mléka. Mléko bylo dále dodáváno do mlékárny
v Hodonicích, později do mlékárny v Hevlíně. Poslední vedoucí:
Rudolf Eschler. Obchodní vedoucí: Johann Anger /č.p. 174/.
Spolek veteránů
Založen v roce 1913. Po 1. sv. válce byl přejmenován na „Podpůrný
spolek vysloužilců“, po roce 1938 byl přejmenován na „Válečný
spolek“. V roce 1944 měl 108 členů. Poslední velitel: Josef
Nautscher, zástupce: Eduard Vogler.
Mužský pěvecký sbor
Založen v roce 1898, Jeho repertoár náležel k nejoblíbenějším.
Poslední předseda: Josef Nautscher. sbormistr: Leopold Lustig.
Německý lidový tělovýchovný spolek
Založen v roce 1912. V období po 1. sv. válce zaznamenal
velký rozvoj. Jeho členové měli velké úspěchy na mnoha tělovýchovných
slavnostech mimo obec. Od roku 1930 každoročně měl vystoupení na
Velikonoční pondělí, kdy předváděl také jízdu na koních.
Poslední představený byl Engelbert Brunner. Dohlížitelem byl Isidor
Bründl, cvičitelem Stefan Nautscher.
Říšský spolek německé katolické mládeže
Byl založen 1926, aby vedl mládež ve vlasteneckém a křesťanském
duchu. Poslední předseda: Adolf Geier. Poslední vedoucí /dívčí části
spolku/: Angela Eschlerová.
Lidový spolek německých katolíků
Byl založen k prohloubení náboženského života a vědomí v německých
farnostech ČSR a na jižní Moravě především k podoře německého
kněžského dorostu. Poslední předseda: Franz Vieh /č.p. 324/.
Německý kulturní spolek
Byl založen k podporování německého školství v ČSR po
1. sv. válce. Poslední vedoucí: Rudolf Eschler.
Hospodářský přehled
Katastr obce činí 2.225,49 ha. Litobratřice měly 391 domů, z toho 29 neobydlených a 36 domů bez hospodářství. Kromě toho bylo 34 domovních čísel jen jako stavební místa. ak se zemědělská půda dělila na 292 hospodářství. tato lez statisticky rozdělit následovně:
Hospodářství s výměrou:
do 5 ha
152
do 10 ha
81
do 15 ha
29
do 20 ha
17
do 25 ha
8
do 30 ha
3
přes 30 ha
2
celkový počet hospodářství: 292
Využití půdy:
Rostlinná kultura: výměra /ha/: průměrný výnos /ve vagónech/:
pšenice
375
110
ječmen
240
75
oves
130
35
žito
90
20
brambory
150
300
kukuřice
190
84
krmná řepa
80
290
cukrová řepa
70
230
červený jetel
150
3 /semena/
lucerka
150
2 /semena/
vičenec
40
1 /semena/
směska krmná
35
6
vika – semena
10
-
čočka
10 /semena/
1
hrách zralý
30 /semena/
7
sója, mák, len
30
2
proso
20
6
krmná kukuřice
35
-
víno
90 /až 1.000.000 hlav/
-
ovocné sady
10 /třešně, meruňky, višně, švestky -
zahrady
30 /jabloně, hrušně/
-
zelenina
50 /mrkev, rajčata, paprika, tykve, okurky, hrách, cibule, petržel
aj.
47
lesy
60
dvorní prostory
30
obecní prostory
60
panské
60
2.225 ha 1.219 vagónů
K obhospodařování složily 4 traktory, koňská a kravská spřežení.
V obci bylo k dispozici 30 samovazů.
Stavy koní:
175 koní, 20 hříbat
Stavy hovězího:
Dojnice
1100 kusů
15 vagónů masa, 120 vagónů mléka
Jalovice
500 kusů
14 vagónů masa
Býci k chovu
5 kusů
/správa obce/
Býci
7 kusů
/soukromě u hospodářů/
Chov prasat:
na výkrm
1200 kusů po 150 kg
15 vagónů
chovné prasnice
400 kusů s 6-7000 prasátky
5 vagónů
chovní kanci
4 kusy
Kozy, ovce:
kozy kolem
100 kusů
ovce kolem
30 kusů
Drůbež:
Husy
4.500 kusů
3 vagóny
Kachny
3.000 kusů
1 vagón
Krůty
80 kusů
½ vagónu
Perličky
50 kusů
-
Nosnice
8.000 kusů
1-1,5 mil. vajec
Kuřata
7.000 kusů
2 vagóny
Vejce
8 vagónů
Celková produkce ve vagónech (1 vagón = 10.000
kg):
veškeré polní plodiny:
1.219 vagónů
krávy, prodej masa:
15 vagónů
jalovice, telátka:
14 vagónů
mléko:
119 vagónů
prasata:
19 vagónů
selata:
5 vagónů
husy:
3 vagóny
kachny:
1 vagón
drůbež:
2,5
vagónu
vejce:
8 vagónů
celková produkce: 1.406,5 vagónů
Použité
historické prameny:
1) Schwetter und Kern - Der politische Bezirk
Nikolsburg, Nikolsburg 1884,
(autoři p. Schwetter a p. Kern - Politická oblast
Mikulov, 1884)
2) Wolny - Kirchliche Topographie Mährens,
(autor p. Wolny, Církevní místopis Moravy)
Svět je sice tak velký a rozsáhlý
a plný slunečního svitu,
ale nejkrásnější z toho všeho
je přece můj domov.
(K. Felderer)